Rozhovor

V knize HUNGER GAMES se mísí akce s dobrodružstvím, mytologií, prvky sci-fi, romantikou a filozofií. Co vás k ní inspirovalo?

Výraznou inspirací byl určitě řecký mýtus o Theseovi. Vypráví o tom, že starověké Atény musely za trest pravidelně vyslat sedm mladíků a sedm mladých dívek na Krétu, kde byli předhozeni netvorovi žijícímu v Labyrintu – Minotaurovi.

Už jako dítě mě tento nelítostný trest fascinoval. Kréta jím do světa vysílala jasnou zprávu: „Jestli se s námi dostanete do křížku, uděláme vám něco mnohem horšího, než že vás zabijeme. Zabijeme vaše děti.“ A skutečně to tak fungovalo: rodiče s tím nemohli nic dělat. A tak se Theseus, syn krále, nabídnul jako dobrovolník. Katniss je v mnoha ohledech moderním ztělesněním Thesea.

I další inspirace má původ v antice. V moderní verzi římských gladiátorských zápasů vláda lidem nabízí boj o život jako populární zábavu. A odkazy na starověký Řím je prodchnuta celá země Panem s Kapitolem v čele. Sám název Panem vychází z latinského sousloví „panem et circenses“, tedy chléb a hry.

Publikum římských zápasů a televizních reality show si je dost podobné. Umí reagovat s obrovským nadšením, ale také může svým hlasem přispět k vašemu pádu.

Příběh Katniss mi vytanul na mysli, když jsem přepínala televizní kanály mezi nějakou reality show a válečným zpravodajstvím. Jen tak si večer sedím v křesle, přepínám a na jednom kanále soutěží skupina mladých lidí o kdovíco, nejspíš o peníze, zatímco na druhém kanálu podobná skupina bojuje o holý život ve skutečné válce. Byla jsem unavená a obrazy z obou kanálů mi začaly splývat v jeden, a tak mě napadl tento příběh.

HUNGER GAMES je každoroční soutěž vysílaná televizí, v níž jsou jeden chlapec a jedna dívka z každého z dvanácti krajů nuceni bojovat o život v přímém přenosu. Co podle vás diváky, dětské i dospělé, na reality show tak přitahuje?

Často se prezentují jako hry a podobně jako ve sportovním utkání je zajímavé sledovat, kdo nakonec zvítězí. Soutěžící jsou navíc většinou obyčejní neznámí lidé, díky čemuž se s nimi diváci mohou lépe ztotožnit. A někdy se tam najdou i zajímaví a talentovaní lidé.

A pak je to samozřejmě voyeurismus – diváci sledují, jak jsou soutěžící ponižováni a jak je psychické vypětí dohání k slzám. To je podle mě velmi nebezpečné, protože hrozí, že diváci úplně znecitliví a skutečná tragédie vysílaná v televizních zprávách s nimi pak nijak nepohne.

Hlavní téma knihy je velmi brutální, ovšem podané vkusně a s citem. Bylo těžké tuto rovnováhu dodržet?

Psát o smrti samozřejmě není nikdy snadné. A velmi obtížné je vystavit děti násilným situacím – Gregor je ve válce a Katniss se účastní gladiátorských her. Spousta postav zemře. Není zábava o tom psát, ale pokud se do tématu nedokážete úplně ponořit, měli byste se nejspíš pustit do jiného příběhu.

Je třeba mít trvale na paměti, koho chcete knihou oslovit. Já jsem se neustále snažila přemýšlet, jak bych podobné věci podala svým dětem. Jaké detaily by měly vědět a pochopit, a co by naopak bylo navíc.

V knize HUNGER GAMES se řeší chudoba, hladovění, útlak obyvatel a důsledky války. Co vás přivedlo k tak závažným tématům?

Tady jde nejspíš o vliv mého táty. Byl vojákem z povolání, odborníkem na válečné dějiny, historikem a doktorem politologie. Považoval za velmi důležité, abychom určité aspekty života pochopili správně. To znamená, že nestačilo navštívit bitevní pole. Museli jsme také vědět, proč k bitvě došlo, jak probíhala a jaké byly její důsledky. Naštěstí dokázal dějiny podat jako fascinující příběh. A taky měl velký dar odhadnout, kolik takových informací dítě ještě dokáže unést. To je velmi neobvyklé.

Katniss a Gale se dobře vyznají v lovu, shánění potravy, životě v divoké přírodě a technikách přežití. Dělala jste si o těchto dovednostech nějaký průzkum?

Něco už jsem znala z tátova vyprávění o jeho dětství. Vyrůstal v době Velké hospodářské krize, takže pro jeho rodinu nebyl lov sportem, ale způsobem, jak si sehnat něco k jídlu. Také znal spoustu jedlých rostlin. Často se vydal do lesa, přinesl domů hromadu hub a udělal z nich guláš. Máma nám nikdy nedovolila z něj ani ochutnat! Ale on ho snědl a nikdy se mu nic nestalo, takže předpokládám, že věděl, které z nich jsou jedlé. Některé houby jsou totiž smrtelně jedovaté.

Také jsem přečetla hromadu knih o přežití v přírodě. To hlavní, co jsem si z nich odnesla, je to, že musíte být skutečně dobří, abyste tam venku přižili déle než pár dní.

Plánovala jste HUNGER GAMES od počátku jako trilogii?

Na začátku ne. Ale když jsem se dostala ke konci první knihy, došlo mi, že příběh není v žádném případě uzavřen. Katniss udělala něco, co v jejím světě nemůže projít bez potrestání. Otázka pokračování pro mě tedy byla ihned vyřešená.

Jak vypadá váš běžný pracovní den? Držíte se při psaní nějaké rutiny?

Ráno si dám k snídani trochu vloček a co nejdřív si sednu k práci. Čím víc věcí musím řešit před tím, než začnu pracovat, tím hůř se pak soustředím na příběh. Pak píšu, dokud nejsem úplně vyčerpaná, což přijde většinou v brzkém odpoledni. Když se mi podaří psát tři až pět hodin, je to pro mě úspěšný den. V některé dny jen sedím a zírám do zdi. To ale může být taky přínos, když přemýšlíte o postavách a vývoji příběhu. Ve zbytku času sice dělám něco jiného, ale příběh mi víceméně neustále straší v hlavě.

Které romány patřily k vašim oblíbeným, když jste dospívala?

V Brooklynu roste strom od Betty Smithové
Srdce je osamělý lovec od Carson McCullersové
1984 od George Orwella
Anna Karenina od Lva Tolstoje
Jatka č. 5 od Kurta Vonneguta
Útěk ze čtvrtého rozměru od Madeleine L´Engleové
Pán much od Williama Goldinga
Boris od Jaaptera Haara
Germinal od Emila Zoly
Pampeliškové víno od Raye Bradburyho

Co by si čtenáři měli z vaší knihy odnést?

Otázky, jak se příběh vztahuje k jejich skutečnému životu. A pokud jsou odpovědi znepokojující, co s tím mohou udělat.

Převzato z webu My Favourite Author